Když si na zahradu pořídíte skleník, očekáváte, že tu budete pěstovat užitkové nebo okrasné rostliny. Skleník může být zhotoven buď se skleněnými výplněmi, anebo z polykarbonátu. Každý z těchto materiálů má poměrně odlišné vlastnosti a také jisté výhody a nevýhody. V jistém slova smyslu je ale polykarbonátový skleník příznivější. Co vám vlastně takový výrobek může nabídnout?
Je lehčí – skleníky se sklem jsou výrazně těžší, to může být problém na některých místech, například pokud skleník stavíte na terase nebo jiné části zahrady s omezenou nosností podloží. Se skleněným skleníkem se také hůře manipuluje, pokud jej chcete někam přesunout či přímo přestěhovat.
Sklo je nebezpečné při rozbití – toto je zřejmě jeden z hlavních důvodů, proč si lidé pořizují skleníky z plastu, Polykarbonát totiž při úderu sice může prasknout, ale rozhodně se nerozletí na milion drobných velmi ostrých úlomků. Rozbité sklo na zemině a na travnaté ploše může být velice nebezpečné, něco jiného je totiž rozbít sklenici v bytě na koberci, kde drobné skleněné úlomky snadno vysajete průmyslovým vodním vysavačem. Zapomenuté sklo, zabodnuté v trávě a v hlíně, pak může kohokoli poranit i s velkým odstupem času.
Estetický dojem – polykarbonát mnohdy působí estetičtějším dojmem, sklo je totiž velmi často zašpiněné od prachu, mastnoty a vápenitých usazenin z vody a je také pracnější, co se týče údržby a péče o čistotu. Sklo absorbuje UV záření a chrání uvnitř rostliny před jeho působením, ale polykarbonát touto vlastností oplývá rovněž, na jeho vnější straně je nanesena vrstva UV filtru, a tak nemusíte mít obavy, že by plast rostlinám nebyl v ničem prospěšný.
Polykarbonátové skleníky se velmi dobře uplatní na pozemku i jako náhrada zimní zahrady, mohou být připevněné na domovní fasádu a vytvářet skleníkovou konstrukci pouze ze tří stran.