Stěžovánà si na vládu má u nás mnohaletou tradici. Nadávalo se na ni už v dobÄ›, kdy jsem se narodil a zaÄal rozum brát, a to už je sakra dlouhá Å™ada let. A pÅ™edpokládám, že to nezaÄalo až za mÄ›, že tu taková nespokojenost byla i v dobách, kdy jsem jeÅ¡tÄ› chodil po houbách.
Za mých mladých let to vlastnÄ› mÄ›lo své jisté opodstatnÄ›nÃ. To bylo v dobÄ›, kdy jsme se jeÅ¡tÄ› ve Å¡kole uÄili jména naÅ¡ich ministrů nazpaměť a mÄ›lo to prý smysl, protože v jejich pÅ™Ãpadech docházelo k obmÄ›nÄ› jenom ojedinÄ›le, vesmÄ›s tehdy, když takový politik umÅ™el. Protože platilo to, co zaznÄ›lo i ve filmu Váženà přátelé, ano: „Jak jsi jednou nahoÅ™e a politicky nezaÅ¡kobrtneÅ¡, dolů už tÄ› nikdo nedostane.“ Byli tu stále titÞ vládci ze stále téže jediné strany, a to, co po léta dÄ›lali pro údajné blaho lidu, nemÄ›lo Äasto s blahem lidu nic spoleÄného. A obrany nebylo, ÄlovÄ›k tu nenaÅ¡el proti tehdejÅ¡Ãm mocným nikde zastánÃ. Takže nevytvoÅ™ila-li ona vláda pro nÄ›co podmÃnky a v důsledku toho se nedaÅ™ilo, mohlo se na ni nadávat. Mohla za spoustu vÄ›cÃ, i když si musÃme pÅ™iznat, že jsme jà byli my lidé se vznikem mnoha nedostatků Äasto dost nápomocni.
A ta situace tu trvá dodnes. Jak se nÄ›co nepovede, může za to vláda. Vláda nezvládla, vláda nestihla, vláda vzala, vláda nedala… A hlavnÄ› si stěžujeme na to, když vláda vzala a nedala. Jak to vidÃme i dnes. Nastalo citelné zdražovánà vÅ¡eho možného, a vláda nám nejen nekompenzuje takto vzniklou újmu, ale i nadále plánuje, jakými způsoby nás obere o jeÅ¡tÄ› vÃc penÄ›z. Bere nám penÃze, aby jimi pak sama platila chod svého státu a jeho deficitnà rozpoÄet.
Vláda je tedy podle mnohých z nás skuteÄnÄ› hrozná. Nelidská, nehumánnÃ, lidem Å¡kodÃcÃ. A podle kdekoho by prý mÄ›la podat demisi, aby se ke kormidlu dostal nÄ›kdo jiný, kdo bude vládnout lépe. Tedy kdo nám dá vÃc penÄ›z a postará se, abychom se nemuseli starat. Protože pÅ™ece nikdo nemá právo po nás chtÃt, abychom se o sebe postarali. A pÅ™ece nebudeme kvůli své finanÄnà situaci (jeÅ¡tÄ› o trochu vÃc) pracovat!